Věční Doors, věčný Jim

3. května 2009 v 14:43 | Alice B. |  literatura


Nikdo to tu nepřežije

- příběh Jamese Douglase Morrisona

(kniha)








Už předem rovnou řeknu, že je to o Doors to nejlepší co můžete mít. Mám jí doma a přečetl sem ji tolikrát... vlastně skoro všechno co je na tomto blogu je z té knihy a zbytek z mojí hlavy... Je tam snad všechno a víc už vědět nemůžete. Lepší je snad jen Doors poslouchat. Stvárnili ji Jerry Hopkins a Daniel Sugerman v roce 1980. Kniha popisuje Morrisonovo mládí až po jeho smrt, vše je do detailu popsané a jako by jste byli u toho když to čtete. Pomalu proplouváte Morrisonovím mládím a sledujete kde se vlastně zrodil jeho talent a povaha. Jerry Hopkins jistě těžil ze svého rozhovoru s Jimem, byl to asi nejdetailnější souhrn otázek a odpovědí kdo kdy s ním udělal. Jim byl neskutečně shovívavý a za tři dny už došly Jerrymu otázky, samozřejmě skončili tím, že zašly na panáka, jak jinak. Některé odpovědi od zpěváka byly doslova vybroušené jako:"Film mě zajímá, protože je uměleckou formou, která nám umožňuje nejtěsnější přiblížení se k aktuálnímu toku podvědomí, a to jak ve snovém životě, tak v každodenním vnímaní světa." Překvapivě se zmiňoval i o své rodině. Například, kdysi prohlásil že otec i matka zemřeli odůvodnil tím, že je prostě do toho všeho nechtěl zatahovat. Tahle knížka je skvost, krásně se čte a chápe, určitě si jí sežeňte jestli máte o Doors zájem. Na konci se vám i trochu zasteskne, vše s Jimem prožíváte... sám o sobě říkal :"Jsem falešný hrdina, milujete mě z nenávisti" ...je mu teprv 27 zpozorujete, že do konce zbývá jen pár stránek. Jak je to možný... čtete, hltáte slova a říkáte si :" Ta knížka sakra musí mít pokračování". A najednou, nečekaně jako když to všechny zasáhlo v sedmdesátym prvnim to zarazí vás... Jim... to se neříkááá.....
(převzato)


*************

Nejslavnější Jimovy písně:











*********************************

Jim Morrison a poezie: Divočina - ztracené texty


PROLOG

Autointerview
:

Interview podle mne představuje novou uměleckou formu a interview se sebousamým je
vrcholnou trestí kreativity. Člověk si sám klade otázky a snaží se na ně odpovědět. Ani spisovatel nedělá nic jiného, než že odpovídá na řetěz nevyslovených otázek.
Je to podobné, jako když svědčíte u soudu. Svědecká lavice je oním zvláštním místem,
na němžse snažíte vysvětlit, co se stalo, a popravdě si vzpomenout, co jste dělali.Jde o velice důležité duševní cvičení. Interview vám poskytne nejednu příležitost konfrontovat vlastní mysl s kladenými otázkami a já si myslím, že právě tohle je podstatou umění. A taky vám dává šanci zbavit se vší vaty... Měli byste se snažit o jasný, přesný a konkrétní výraz... Hlavně žádné žvanění. Předky této formy jsou zpovědnice, debata a křížový výslech. Když v rámci interview něco řeknete, nelze to vzít zpátky. Je pozdě. Tohle s sebou nese silný existenciální náboj.
Svým způsobem mě láká hra zvaná umění a literatura: mými hrdiny jsou umělci a
spisovatelé.
Psát jsem chtěl odjakživa, ale vždycky jsem si představoval, že to bude mít cenu jenom
tehdy, pokud se ruka chopí pera a začne se pohybovat sama od sebe, bez mého přičinění. Něco jako automatické psaní. Jenže nic takového u mě nefungovalo.

Jistě, napsal jsem pár básniček. Tuším, že někdy v páté nebo šesté třídě vznikla báseň
nazvaná "Ponyexpres". To je první, na kterou si vzpomínám. Byla to taková baladická skladba. Ale nikdy jsem ji už nedal dohromady.
Na střední škole jsem napsal "Koňské šířky". Tehdy i později na vysoké jsem si
schovával spoustu sešitů. Když jsem skončil studia, tak jsem je z nějakého hloupého - nebo možná chytrého - důvodu vyházel... Do těch sešitů jsem si psal večer co večer. Na druhé straně je docela dobře možné, že kdybych je nebyl zahodil, nenapsal bych nikdy nic původního. Byly totiž konglomerátem toho, co jsem četl nebo slyšel, především výpisků z četby. Řeknu to takhle: kdybych se jich nezbavil, nebyl bych svobodný.
Skutečná poezie nic neříká - jen vybírá jednotlivé možnosti. A otevírá všechny dveře.
Můžete si vybrat ty, které vám nejlépe vyhovují.
- - - A právě to mě na poezii láká: že je tak trvalá. Dokud budou existovat lidé, budou si
pamatovat slova a kombinace slov. Apokalypsu přežijí jen básně a písně.
Nikdo si nedokáže zapamatovat celý román. Nikdo nemůže popsat film, sochařské dílo nebo obraz. Písně a básně však přetrvají, dokud budou na světě lidské bytosti.
Pokud si mé básně kladou vůbec nějaký cíl, snaží se zachránit lidi před zjednodušujícím
viděním a cítěním.

Jim
Morrison
Los Angeles, 1969 - 71




UKÁZKY Z JIMOVY POEZIE:



Wilderness / Divočina

(věnováno Pamele Susan)

Myslím, že jsem kdysi byl
Myslím, že jsme byli

Tvoje mléko je mým vínem
Ty záříš mým mušelínem





MOZAIKA


řada poznámek, poezie v próze,
povídek, úryvků her a dialogů
Aforismy, epigramy, eseje

Básně? Ovšem





L.A.MERIKA


Oděná ve slunci
neklidná v toužení
umírá v horečce

Změněný vzhled říše
Špaččí nájezdníci
Veleslibné tóny radosti

Svévolná, svéhlavá, netečná
Provdaná za pochyby
Posetá svárlivými památníky
slávy

Jak velmi tě proměnila
Jak tě zvolna odcizila
V té jediné dříme síla

Žebrá o milost

---------------------

Rozcestí
místo, kde sídlí
duchové, co poutníkům
do uší našeptávají
zájem o vlastní osud.

Stopař pije:
"Volám znovu temná,
skrytá božstva krve."

- Proč nás vyvoláváš?
Znáš naši cenu. Ta
se nemění. Jen smrt
tě vzkřísí k životu
a přinese ti
spásu. Nezbývá mnoho času.

- Kdybych vás znovu spatřil
mluvil s vámi, kráčel
krátkou chvíli vedle vás
a pil opojný nektar
vašich rozhovorů
myslím

- že bych spasil zdeptanou
duši. Získal odklad.
Uloupil zelené zlato
na pirátské výpravě a
vrátil se domů se starou slávou.

----------------

- Jako matador, když čelí
otráveným rohům a
pije rudé vítězství; jako voják
s trofejemi a
v zahrocené helmě; jako
chodec po římsách, co s chvěním
kráčí k vnitřní milosti

- (smích) Dobrá. Chceš se snad
vysmát sám sobě?

- Ne.

- Naše hlasy musejí brzy splynout v jeden.
Jinak jeden z nás bude muset odejít.

---------------

Silné opánky pralesa
sežehly prsty geometrie,
okolo ohně
čtou historii ze zčernalých
knih, uhelnatou větu
ve sporné kráse

Ohnivý keř
Známe se z Edenu, pane
Byly to těžké
časy
šustit v nočním listí
na naše okno mířil ostřelovač
ve strašném vichru mňoukalo
kotě
Musím se jít podívat

- Našel svůj Hlas,
příteli, po všem ostatním
Dobře rozpoznávám ty
silné, jisté tóny
básníka
To tím, jak ses ptal?
Anebo ses dusil?
Nikdy jsme spolu nemluvili,
ale i tak vítej
u táborového ohně
Pojez s námi
a pověz nám o svém životě
a oběšení

-------------------

- Ze všeho nejdřív jsem křičel
byl jsem zas dítě a naživu
Pak vůbec nic až do
pěti roků

přišla léta a závodní dráhy
Hledal jsem děvče
po barech Nového
Mexika
a našel vězení
Z cely vyhlédla
prostitutka a
spatřila boha šoustání
na malomocné stěně

- Blábolíš, hochu
Co bylo dál?
Co jazzová dálnice?
a mrkl

- Chytil jsem stop
a ujížděl nocí

- Viděls nějaké domy?

------------------

- Jestli jsem...
Co jsem dělal:
samozřejmě, že jsme hodně tancovali
Měla hezké boky
trefil mě policajt
Už dost, nevzpomínám si

- Polena tají
musíme dál
Oheň dohořívá
zbytek si poslechneme
u dalšího oltáře

[hudební předěl]


Stromy
Vlaková smrt
Americká noc
Tu zimu jsme zdolali
pět sáhů dřeva



- vyprávěl mi krásné zkazy
a měl ty nejkrásnější vize
Byl to vážně zbožný muž
teď, když už...

----------------

- víte co, lidi? Mám vás rád,
k čertu!


(Jednu noc jsem viděl, jak
tenhle kocour vyšel z oceánu
a jak ho smetli do ohně)

Mířím dolů do Mexika
Do města na hranici, co jsem o něm
slyšel; koupím si tam
holku, vrátím se
s ní zpátky a vezmu si ji,
vážně. To mi řek ten chlap.
Jeho známý znal někoho, kdo


- Jsi už příliš




ANATOMIE ROCKU



Čas pátral na chodbách po rozumu
Ruce jej chytily
Klima se mění jak
Očividný tanec.



Noční ženy
A skvělé svátosti pohyb
Pochmurně vytryskly vnávalelch
Strachu aviny
Z propasti lůna
Pod opaskem bestie



Můžem to dělat s přáteli
Na prosluněné podlaze a napodobit každý pohyb, jenž nás
Napadne. Válet se na zádech,
Řvát smíchy,
Šťastni vevině svého šílenství.



Pronikavé šílení
Vrabců budí slunce. Vládnou
Úsvitu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama