Červen 2016


Nemám slov <3 <3 <3

25. června 2016 v 10:38 | Alice B. |  Macca
ddd

One On One - další fotky

23. června 2016 v 1:27 | Alice B. |  aktuálně
(převzato z FB)

One On One - ještě pár fotek

21. června 2016 v 13:50 | Alice B. |  aktuálně
tento okamžik byl kouzelný Líbající


Fotky jsou převzaty z FB z různých zdrojů.

Článek z Práva 18.6.2016:

One On One, 16.6.2016, Praha, O2 Arena

18. června 2016 v 23:23 | Alice B. |  aktuálně
Paul McCarney po 12 letech znovu zavítal do Prahy, kde vystoupil v O2 Aréně. Sice jsem už nepočítala s tím, že ho ještě někdy uvidím a uslyší (a popravě ani termín mi nepřišel příliš vhod), nakonec jsem se rozhodla: kdybych nejela, pak bych toho moc litovala - tak jako před lety.
Sice jsem už na jednom jeho koncertu byla, a to před 3 lety ve Vídni (Erst-Happel Stadion), takže to pro mě už nebylo takové vzrušení jako pro ty, kdo jeho koncert navštívili poprvé. Ale nelituji! Ačkoli moje nohy podle očekávání dostaly zabrat, ale poslouchat mě nepřestaly, a to je hlavní. Omdlít tam by byl hodně velký trapas…
Po komplikacích s cestou do Prahy, kdy byl jeden spoj plně obsazený, druhý mi ujel před nosem a třetí jen projížděl a nebral další cestující, jsem byla ráda, že jsem se konečně o půl jedné mohla nastoupit. Cesta byla tradičně nudná, kdy jediným zajímavým místem na dálnici Praha-Brno je výhled z nadjezdu nad Velkým Meziříčím, zato autobusy Student Agency mě nadchly všemi možnostmi - v takovém luxusu jsem určitě ještě do Prahy nejela! I když já tam nebyla hodně dlouho…
Na místo jsme přijeli v 15 hod. a nádraží na Florenci bylo nečekaně rozpálené. Protože moji známí, se kterými jsem měla jet, jeli dříve právě tím spojem, co mi ujel, musela jsem se zorientovat sama - a nebylo to jen tak. Uvědomila jsem si, že jsem v Praze a v metru prakticky nebyla od roku 1990 (od té doby jsem tudy pouze několikrát projížděla), takže nádraží ve Florenci bylo asi vše, co jsem si pamatovala, a nezbývalo mě, než se řídit intuicí (a snažit se nechovat jako zmatený venkovan Smějící se). Naštěstí jsem se s jedním dotazem na cestu zorientovala poměrně rychle.
Zastávka metra se nachází hned u vchodu do O2 Arény a na místě už stál menší hlouček lidí, ne však tak velký, jak by se dalo očekávat. Své známé jsem rychle našla (a zahlédla zde i další známé tváře). Sluníčko svítilo a zároveň vál příjemný větřík, takže stání na místě bylo dobře snesitelné. S blížící se hodinou vpouštění do Arény však lidí výrazně přibylo a nálada zhoustla. Stáli jsme téměř u branky, takže v té největší tlačenici mé nohy začaly dostávat zabrat, zatímco nejzarytější fanynky opodál zpívaly a skandovaly… Sešli se zde opravdu lidé všech věkových skupin.
Vpustili nás dovnitř přesně 90 minut před plánovaným začátkem. V jednom z mnoha občerstvení jsem si konečně mohla dát kávu, ale jinak se dá říct, že organizační chaos byl veliký. U prvního vchodu nás sice prohledávali detektorem kovů jako na letišti (kupodivu však zavazadla ne, takže mi láhev, ač prázdnou, nikdo nevyhodil), vevnitř pak bylo nutné projít nejméně dvěma dalšími kontrolami, tentokrát jen čtečkou na vstupenky, a my, co jsme měli lístky k podiu, jsme dostali na ruku papírový náramek.
Dostala jsem se nečekaně blízko podia, i když zcela na jeho levé straně, takže mi ve výhledu chvílemi překáželo otáčející se rameno s kamerou (a taky na mě určitě z podia nebylo vidět…). Následující asi hodinu jsem proseděla na zemi, protože lidí ještě nebylo tolik a mohla jsem si dovolit obsadit více místa než jen na stání. Dokonce nám sekuriťáci při čekání donesli kelímky s vodou!
Koncert začal asi s půlhodinovým zpožděním - Paulovi se asi moc nechtělo - anebo už ví, že v Česku si může zpoždění dovolit Usmívající se. Dále už koncert proběhl bez přestávky. Některé písničky jsem neznala, prý jsou z období Wings (a to jsem si myslela, že od něj znám všechno), a co se týče Paulova zpěvu, chvílemi se mu moc nedařil - ale co bychom od něj chtěli? Na jeho věk je to fenomenální výkon, jak říkají všichni, především Paulova pohyblivost na podiu - to mu můžu já o pětatřicet let mladší jen závidět… V průběhu koncertu mu přistáli na podiu dva plyšáci, sice jsem mu tam původně chtěla hodit šňůru z umělých květin, kterou jsem měla na krku, ale pak jsem to vzdala, protože mi bylo jasné, že bych tak daleko hadrovými květy nedohodila.
Ale všeobecně moje nadšení nebylo tak velké, jako ve Vídni - nejprve jsem byla dost zklamaná zjištěním, že O2 Aréna je zastřešená (což se ale později ukázalo jako velká výhoda, protože během koncertu venku začalo poměrně silně pršet), v otevřeném prostoru bývají všechny akce jaksi lepší…
Během koncertu nastalo několik zajímavých okamžiků, především když během písně "Live And Let Die", kdy začaly kolem podia vybuchovat ohňostroje - podle mě to v uzavřeném prostoru nebylo vůbec vhodné. V jednu chvíli se zase Paul obrátil zády a začal vrtět zadkem, což by bylo docela hrozné nevědět, že si tím dělá legraci z dnešních hvězd, které si právě na tomto zakládají svoji kariéru Usmívající se.
Ale nejednou jsem si říkala: jak on to jenom dělá, že dokáže stále být tak roztomilý? Líbající
Zazněla také "In Spite Of All The Danger" z počátků Beatles a kytarové sólo z Hendrixovy Foxy Lady.
Když pominu bolesti nohou a zad (které tam ostatně měl asi každý druhý), kolem 23 hod. jsem se snažila dostat ke vchodu, což se mi ovšem nepodařilo. Prostor byl plný, a přestože jsem se posunula o kousek dozadu, dál to prostě nešlo a lidé mě nepustili (a netvářili se zrovna nadšeně). Během finále se sice rušit nemá, ale trnula jsem, abych stihla autobus (později jsem se dozvěděla, že se o půlnoci zavírá nádraží Florenc, a nejspíš i metro, takže bych se v tom hustém dešti musela choulit bůhví kde) Následovalo jako vždy pár přídavků a v 23,10 celou show ukončilo obvyklé sněžení trojbarevných konfet...
Zkrátím to a řeknu, že autobus jsem stihla a do Brna dojela asi o půl třetí. Po dešti zde sice nebyla ani památka, ovšem okolí hlavního nádraží v noci mě přivítalo svojí nechutnou noční podobou, s opilci, bezdomovci a hlavně nehorázným nepořádkem.
Bylo tohle naposled? Asi ano. Takže jsem šťastná, že jsem akci zvládla.

One On One

18. června 2016 v 19:34 | Alice B. |  aktuálně
Přežila jsem, a jsem šťastná. V nejbližších dnech slibuji napsat podrobný článek.
Bohužel z mých fotek zevnitř arény nic pořádně nevyšlo, tak sdílím fotky jiných.



Setlist:
A Hard Day's Night; Save Us; Letting Go; Temporary Secretary; Let Me Roll It; I've Got a Feeling; My Valentine; Nineteen Hundred and Eighty-Five; Here, There and Everywhere; Maybe I'm Amazed; We Can Work It Out; In Spite of All the Danger; You Won't See Me; Love Me Do; And I Love Her; Blackbird; Here Today; Quennie Eye; New; The Fool on the Hill; Lady Madonna; FourFiveSeconds; Eleonor Rigby; Being for the Benefit Of Mr. Kite!; Something; Ob-La-Di, Ob-La-Da; Band on the Run; Back in the U.S.S.R.; Let It Be; Live and Let Die; Hey Jude; Yesterday; Hi, Hi, Hi; Birthday; Golden Slumbers; Carry That Weight; The End


Z tisku:

Transparent je hotový...

13. června 2016 v 20:38 | Alice B. |  aktuálně
... tak vzhůru do Prahy!
sfgsdfd

Psychedelic world

11. června 2016 v 16:17 | Alice B. |  hnutí hippies